Akciové společnosti jako podniku (výrobnímu podniku) je v podstatě lhostejné, jaký je kurz jejich akcií na burze. ČEZu je fuk, jestli se jejich akcie obchodují za 1 300 Kč (v červenci 2008 před Lehman Brothers) nebo za 554 Kč (dnes). Jedině to má význam pro novou emisi akcií, že se emisní kurz odvozuje od tržního, nebo pro manažery s opčním programem. Reálná ekonomika by správně měla být oddělená od trhů s cennými papíry a nezávislá na tom, jestli jsou na burze zrovna býci, medvědi, bublina...

Problém je, že loni v listopadu čínská vláda vyzývala obyvatelstvo Číny, aby investovali na burze a za vypůjčené peníze (asi už se obávali nastupující recese), čínské indexy se tak od loňského listopadu do letošního června více než zdvojnásobily, teď ale čínská bublina definitivně praskla. No a ve "zlatých 20. letech" také obyčejní Američané masivně vrhali své úspory do nákupu akcií.

Po krachu na newyorské burze od 24. října 1929 do roku 1932 ale vlastně poklesl index Dow Jones jen o polovinu a nyní se očekává korekce o 20 až 40 %.

Krachem burzy sice část investorů přijde o své finanční prostředky, ale spíš jde o všeobecnou paniku, že důvěra všech spotřebitelů je otřesena. Je to blbé říkat, ale skutečně tragická Velká deprese byla jen hloupá panika, kdy se spotřebitelé lekli a přestali nakupovat, nedostatek poptávky a peněz na nové investice pak zatloukl hřebík do rakve mnoha podnikům. Průmyslová výroba prudce klesala, tisíce firem krachovaly, zaměstnanci přicházeli o práci a roztočila se sestupná spirála Velké hospodářské krize.