Jako Pražák po meči i po přeslici, navíc už žádný klučina, si snad na tyto cirkusácké developerské výkřiky mohu dovolit jednoznačný rozsudek: do Benátek a Prahy zrůdnosti blobu nepatří!

Jistě, pan Kaplická,  pani Kaplický nebo jak si vlastně tato divná vdova říká, prostě zkouší stále vytřískat z tohoto projektu peníze. A je děsivé, že různí přivandrovalci - pseudopražáci - udělají pro velké peníze vše.

Samozřejmě když dojdou argumenty, začne se poukazovat na Petřínskou (nebo pařížskou) rozhlednu. Jenomže odpor nebyl přímo proti rozhledně, ani původ nesouhlasu v Praze nebyl ve tvaru a ošklivosti vůči městu, ale technice  různých trubek a tyčí a následného defilování zástupů v těchto prostorách po celý rok.

Proč jezdí turisté do Prahy?

Přece každé město má své kouzlo a pro to kouzlo ho milují jak rodáci, tak turisté. A Prahu nestavěli Pražáci. Nebo stavěli, ale podílelo se na ní nejen mnoho lidí jak z celých Čech, tak z celého světa. A spojovalo je jediné: ráz města byl až do výstavby komunistických betonových monster, skleněných zrůdností u Národního divadla či Karlova náměstí, nebo dokonce opilého Havlova domu na nábřeží jednotný.

Karlovo náměstí a tančící dům

Praha je nádherné, komorní město hospůdek, mostů, uliček a náměstíček, která celá staletí měla praktický význam a kouzlo. Praha byla průsečíkem všech cest od východu na západ, od severu k jihu a zde se střetávaly kultury všech zemí. Proto měla Praha stovky hospůdek a ubytování pro turisty, kde se hodovalo a pilo, ale i diskutovalo a řešilo vše možné a nemožné. Pokud cestujete celou Evropou, vidíte ty rozdíly. Vídeň je zábavná, plesová a k tomu stavěná. Benátky zamilované, protínané gondolama a kouzlem romantiky. Barcelona město rozverné, pulsující a lemované barevností Gaudího se stavbami jako dům Milà (Casa Milà), dům Battló (casa Batlló), kde by se možná i blob někam hodil a kde byl asi vzat i námět na "opilý dům". Ale i chrám Sagrada Familia, symbol města,který tam zapadá a nenarušuje ráz, jakoby tam patřil odjakživa. Můžeme vidět i Londýn,trochu líné a občas temné město, které tak rádi v podvečeních mlhách milují filmaři pro jeho strašidelné části po západu slunce a kde na každého snad kouká Mackie Messer, londýnský král podsvětí, lupič a vrah...

A pak Praha, komorní a toužebná, na jaře, když kvetou sady od Karlova mostu až po Pražský hrad, kde zamilované páry všech generací až po ty nejmladší, laserem a technem odkojené, utichají s pohledem na Prahu. Kde Nerudova ulice včetně celého okolí i dnes dýchne staletími minulými a každý od Japonců po Malajce stiší hlas a jenom se dívá.

Ano, Praha je matka měst a každý, kdo více cestuje, se do Prahy vrací nejenom jako domů, což je normální, ale s pýchou, že Češi (a v tomto případě skutečně i Moraváci, prostě všichni), mohou být na svoje hlavní město hrdi. Vždyť se na něm také všichni podíleli.

A pak příjde nějaký snob, udělá komediantské šapitó, kterému mnozí říkají lejno a chce to tam jako developerskou genialitu zasadit! Nestačí snad stupidní banka vedle kostela na Karlově náměstí? Ošklivý stadion Sparty, byť jsem příznivcem nebo Nová scéna Národního divadla? A světe zboř se, na těchto hodnoceních se shodli všichni Pražané v posledním velkém výzkumu. Poslouchá někdo vůbec, co o Praze říkají turisté? Proč se vracejí a i v době krize sem jezdí? Ti skuteční turisté, kteří nejedou jenom zdemolovat hospody a porvat se? Kdo a kteří grázlové povolují developerům likvidovat tak krásné velkoměsto v průsečíku turistických cest?

To není o protestu modernizace, zkvalitnění života a bydlení, ale o zachování rázu, které se poruší jednou a už se nevrátí. O tajemných, ale oproti Londýnu romantických uličkách a přitom tak jiných než benátských. A odtud pramení zlost, že peníze a prosazování cirkusových šapitó a mrakodrapů navždy zničí kouzlo města, které inspiruje mnoho století k posezení a diskuzím, kterými byla Praha tak vyhlášená. A třeba v Holandsku neexistuje jako v Praze, aby si sedli do hospůdky neznámí lidé a za chvíli se bavili jako nejlepší přátelé. To sem všechny táhne, ta bezprostřednost, komorní romantika a přesto ta hospodská veselost.

Proč nám to chtějí ukrást? Nemají právo to poznat i další pokolení?